Frankie 2 měsíce
Ahojky všichni...
Dnes je to přesně 2 měsíce co jsem se narodil. Už jsem se zabydlel a užívám si života plnými doušky. Absolvoval jsem už návštěvu u paní doktorky. Ta říkala, že jsem velmi hodný a hezký. Dostal jsem tabletku na odčervení a pozítří jdu na očkování. Vážim už 5kg, takže jsem už také pěkně těžký.
Páníčkové ze mě mají radost, protože jsem prý moc hodný a velmi učenlivý. A já mám radost, protože za každý splněný úkol dostanu pamlsek. Jako první povel jsem se naučil loužička, poslouchám na oslovení a přivolání a tento týden jsem se naučil sedni. Stalo se už i to, že jsem nedostal žádný pamlsek a to jsem byl teda pěkně smutný. Jediný povel, který se mi moc nezamlouvá, je povel FUJ. Nechápu, proč mi zakazujou něco, co se mi tak líbí. Třeba trhat kožešinu pod stolkem v obýváku, nebo páníčkovo ouško... ale od teď už raději tento povel poslouchám, jinak lítají facky přes čumák a za to mi to nestojí. A tak si jdu žužlat svůj uzlík, míčky nebo dráčka. Také jsem se naučil být sám. Ze začátku jsem sice plakal, protože mi bylo smutno, ale teď vím, že to neni nic hroznýho. Páníčkové se vždy po nějaké době vrátí a moc mě chválí, že jsem počkal. Za to taky občas dostanu pamlsek.
Papam granulky purina proplan, k svačince občas dostanu lipánek s piškotama, nebo ovoce. Moc mi chutná třeba mango, ananas a banánky.
Našel jsem si už i spousta kamarádů. Jako jsou retrívři Mája a El, russel terrier Pišta a Bohoušek a vlčák Jack. Ten je můj nejlepší kamarád. Dokážeme si hrát celé hodiny. Celého mě vždy oslintá, honíme se po zahradě... . Pak se najdou i hafani, které rád nemám a dám jim to taky najevo. To se ale nelíbí mým páníčkům a tak mi vždy hubujou, nebo dostanu na zadek. Jsou to většinou pejsci co jsou moc střeštění, hyperaktivní a chtějí si v tom svém záchvatu hrát. Jenže já si třeba hrát nechci, protože jsem ospalý, nebo si prostě hrát nechci. Mám rád svůj klid a pohodlí. A tak jsem už všem ukázal, jak umím zavrčet a zaštěkat. Panička říká, že je nejdůležitější to, jak moc mám rád ty své kamarády se kterýma se stýkám nejčastěji. Také jsem si moc oblíbil děti. Jsou trochu jiní, než dospělí a to se mi líbí. Všechny co potkám, vždy zastavím a celé je ožužlám. A jim se to líbí :-) stejně jako mě. Umíme taky pěkně řádit s Jerrym. On většinu času prospí a stačí mu, když je 4h denně puštěný. Když ho páníčkové pustí, tak řádíme a honíme se po bytě. Ale hlídají mě, abych ho třeba nechtěně nezalehl, protože je křehký a menší. Má klec hned vedle mě a tak ho vždy zkontroluji, zda mu nic nechybí. Na procházky chodíme taky spolu, ale on toho ujde hodně málo a tak většinou je to spíš skotačení v trávě před domem. Jinak na procházky chodím každý den a jelikož je teď pořád krásně, jsme venku celé odpoledne. Jenže moje nožičky toho ještě nezvládnou moc a tak když už nemůžu, tak si zakňučím. To se pak nesu buď v proutěném košíku, který cestou okusuji, nebo v náručí. A to je stejně nejlepší, protože se rád mazlím. Proto mám i nejraději večery, kdy se všichni tulíme a mačkáme k sobě.
Já se pomalu zase loučím, ale nebojte, zase brzy napíšu.
Pac a pusu
FRANKIE